Ocicat


Tělesný typ: pevný, svalnatý
Barevné variety: hnědá nebo čokoládová na krémové, modrá, zlatá, bronzová, levandulová (lilová) a stříbřitá
Původ plemene ocicat

 

Nejprve se křížil divoce zbarvený habešský kocour se siamskou kočkou s tmavohnědými odznaky. Samička z následného vrhu byla připuštěna se siamským kocourem s čokoládovými odznaky a jedním z narozených koťat byla velká, slonovinová kočka s jasně zlatými tečkami, která se jmenovala Tonga.

 

Téhož roku se ve druhém vrhu rodičů Tongy objevil další ocicat. Do poloviny 90. let byly do rodokmenu přikříženy i americké krátkosrsté a habešské kočky.

 

Tvrdí se, že se ocicat podobá kočkám ve starém Egyptě, ale plemeno vzniklo výhradně úsilím chovatelů a podobnost se starověkými kočkami je náhodná. Také jméno ocicata je zavádějící. Nemá ve své genetické výbavě nic společného s ocelotem (Felis pardalis), i když se mu možná trochu podobá vzhledem, což vedlo americké chovatele k tomuto pojmenování.


Vývoj plemene je zásluhou jediné chovatelky, Virginie Dalyové. Zpočátku doufala, že získá v roce 1966 postavení prozatímního uznání u CFA, ale z osobních důvodů přerušila chovný program a teprve v roce 1986 dosáhla cíle. V dalším roce následovalo plné uznání.

 

Výrazný vzhled ocicata okamžitě vydobyl plemeni přední místo u amerických milovníků koček a během čtyř let bylo registrováno více než 1750 koček.

 

Do Británie se ocicat dostal až v 90. letech a stále je málo známou novinkou a není uznán jako plemeno, zatímco u FIFé je plně uznán.


Ocicat je velká, atletická, jedinečně tečkovaná kočka s pevným, protáhlým tělem. Je silná, svalnatá a pevně stavěná, takže vzbuzuje dojem, že se hodí spíš do pralesa než do obývacího pokoje. Nesmí mít náznak zavalitosti a linie mají být celkově jemné, hruď dobře vyvinutá.

 

Plně dorostlá dospělá kočka může vážit až 5,5 kg a kocour až 7 kg. Hrozí tomuto plemeni problémy s obezitou? Nohy jsou dlouhé a záď má být o něco výš než lopatky. Ocas je dlouhý a zužuje se do tmavé špičky. Hlava má přiměřeně klínovitý tvar, čenich je široký a brada silná. Oči jsou velké, mandlové a míří trochu nahoru k uším. Mají být posazené na vzdálenost větší než je šířka oka. Uši jsou velké, vzpřímené, u hlavy široké a na špičce kulaté.

 

Srst ocicata je hladká a lesklá, souvislá a klouzavá. Je krátká, ale dost dlouhá na barevné proužky (ticking), které jsou hlavním znakem plemene. Na každém chlupu musí být několik proužků, střídavě světlých a tmavých. Stejně zakončené chlupy vytvářejí tmavé skvrny tvaru otisku palce na světlejším podkladě. Skvrny mají být velké, rovnoměrně rozmístěné a ohraničené.
Barevné variety ocicat

 

Původními barvami byly kaštanově hnědé nebo světle čokoládové skvrny se zlatožlutým lemováním na krémovém podkladě, ale přidaly se k nim modrá s břidlicově modrými skvrnami, zlatá se skořicovými skvrnami, bronzová s matně zlatými skvrnami, levandulová (lilová) s tmavěji levandulovými skvrnami a stříbřitá s černými skvrnami.

 

Skvrny musejí být oddělené a nesmějí splývat do žíhání, i když mohou tvořit na nohou a ocase proužky. Povolená barva očí je měděná, zelená, žlutá, oříšková a modrozelená, ale modré oči nejsou povoleny.


Ocicat je podle majitelů dokonale zdravá, bystrá a hravá kočka s jemnou povahou. Je zvláště společenská a ráda sleduje svého majitele jako psík. Také pejsky miluje a připojuje se ke hrám na aportování. Spokojeně chodí na vodítku a dobře se cvičí. Není ráda o samotě, a proto je lepší chovat ji v domácnosti, kde je někdo po celý den. Ocicat je velká kočka, která potřebuje dostatek pohybu a docela jistě i přístup do zahrady.


Česání je snadné a stačí jen občasné kartáčování. Siamští, habešští a američtí předkové ocicatů z jejich rodokmenu zcela nevymizeli a ve vrhu se někdy objeví neskvrnité kotě. Koťata jsou robustní a živá od útlého věku.

OCI b 24

OCI b 24

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one